Cyklisté bez hranic (a bez podpůrných koleček) 4. - 6. 6. 2025

Středa

Ráno jsme si ještě potřebovali ujasnit všechny důležité informace a pak hurá na cestu. Těšili jsme se, že párkrát šlápneme do pedálů a budeme na místě. To by ale nebyla paní učitelka, aby nám to takto usnadnila. Místo toho nás protáhla všemožným terénem, aby otestovala naše schopnosti. Vedlejším cílem bylo i to, nepřijet do Střelských Hoštic tak brzy, neboť s obědem na nás čekali až od půl jedné. Přesto, že název kurzu v sobě skrývá i slovo cyklo, byli nekteří účastníci překvapeni, že se jako jede na kolo i odpoledne. Pokusy o přemluvení učitelů zůstat na chatkách se samozřejmě nesetkaly s úspěchem. Takže opět hurá do sedla, ale auu, auu a auu. Počasí nám přálo až moc, možná bychom brali, aby nám přálo méně, bylo vedro jako sudokopytník na pět. Oproti hladkému dopolednímu přejezdu nás odpoledne neminuly drobná zranění a defekty. Už víme, že přední brzda kope a že ta cyklo duše se dá i píchnout. Avšak nic nás nerozhodilo a koupání v zatopeném lomu Krty bylo stejně tak skvělé, jako točená zmrzka v Katovicích. Večer nás stihla pořádná buřina. Bylo fascinující pozorovat z bezpečí chatky, jak blesky osvětlují celý areál. Bouřka přešla a konečně byl čas na vytoužený odpočinek v podobě spánku. 

Čtvrtek

Další etapa Tour de Hoštice byla naplánována formou celodenního výletu. S ohledem na počasí bylo potřeba počítat se vším. Do batohu jsme si tak mimo svačinu a pití sbalili také větrovku a nějaké náhradní oblečení. Vzhledem k teplotám byl ale mírný děšť příjemným ochlazením, které jsme po včerejším parném dni uvítali. Skrze malebné vesničky zdejšího rozmanitého kraje jsme se probojovali až do kraje Plzeňského. V Sušici byl čas na rozchod, který mohl každý využít po svém. Byl ale čas oběda, a tak se většina z nás uchýlila do útrob nějakého toho fast foodu. Před sebou jsme ale stále měli dobrou polovinu cesty. Nikdo však nenaříkal (někdo možná jen v duchu), a tak jsme vesele jeli dál. Aneb jak se zpívá v populární písni skupiny Mig21: 

,,Cestou necestou, polem nepolem, jedu za tebou...

Jen kola zdolaj výmoly,
pálím to lesem po poli,
lán pole mizí pod koly,
z kopce to ale zpomalím."

Dnes už jsme naštěstí ve zdraví, bez nehod a defektů dorazili do našeho přechodného bydliště. Dali jsme si večeři a dopřáli tělu zasloužený relax.

Pátek

Páteční dopoledne jsme se rozhodli strávit v Hoštickém kempu, zde jsme si zahráli volejbal, badminton a dali si dobré občerstvení. Naposledy jsme také načerpali síly v místní jídelně a konečně mohli vyrazit na pohodovou, nijak neprodlužovanou, cestu do Strakonic. V druhé polovině trasy nás překvapila vysoká tráva. Spolu s obřími kopřivami to byla smrtící kombinace, ale my se nezalekli a i s touto výzvou se vypořádali. Bolest od popálení nám alespoň pomohla od pomyšlení na bolest nohou, ve kterých jsme měli za uplynulé dva dny 130 kilometrů.

Petra Němejcová a Antonín Švarc