Pojď se mnou na Boubín

Pojď se mnou na Boubín... Tak začíná píseň Milana Drobného a my jsme se rozhodli, že s ním na ten Boubín nakonec půjdeme. Boubín je hora vysoká 1 362 m. n. m. a svojí výškou se řadí na páté místo nejvyšších vrchů české části Šumavy. Na samotném vrcholu hory je od roku 2005 vybudovaná 21 metrů vysoká rozhledna, odkud za jasného počasí dohlédnete až na Alpy. Naše cesta započala na vlakovém nádraží ve Strakonicích. Trochu jsme si přivstali a od nástupiště jsme odjížděli v 7:11. Naštěstí nás o dva dny minula dlouhodobá výluka směrem na Volary, a tak jsme se bez jakýchkoliv komplikací mohli kochat výhledy. Naše konečná zastávka byla na Kubově Huti. Obec Kubova Huť vznikla na počátku 18. století jako jedna z četných šumavských sklářských osad. Rozkládá se v nadmořské výšce kolem 1000 metrů. Obec zde nevznikla náhodou. V minulosti tudy totiž procházela historicky známá Zlatá stezka. Naší první zastávkou tak bylo Muzeum Zlaté stezky na Kubově Huti. Zde jsme si mohli prohlédnout historické mapy, obrázky a sklo. Poté už nás čekala jen cesta nahoru. Cesta byla dlouhá asi 4,5 km. Poté, co nám ukazatel tuto turistickou značku s počtem kilometrů odhalil, upadlo mužské osazenstvo do skepse a chtělo zůstat dole s tím, že je už teď bolí nohy. Jak tomu však u nás bývá, nakonec dosáhli chlapci vrcholu jako první, a navíc ve velmi rychlém čase. Nahoře jsme se mohli už jen kochat výhledy. Bohužel, i přesto, že bylo krásné slunečné počasí, Alpy byly v oparu. Dohlédli jsme však na ostatní vrcholy naší krásné Šumavy. Po cestě zpět jsme ještě odbočili na Johnův kámen. Kámen je pojmenovaný podle lesmistra Josefa Johna, který se zasadil o vytvoření rezervace Boubínský prales, která byla vyhlášena v roce 1858. Cesta dolů byla sice rychlá ale vyčerpávající. Všichni už jsme se těšili do vlaku, až si natáhneme nohy.